Žijeme v globálním světě, a proto každoročně stoupá počet občanů, kteří během svého produktivního života pracují a odvádí důchodové pojištění ve více členských zemích Evropské unie. Tito občané budou v důchodu pobírat více státních penzí, dvě, tři nebo i více. Jak se počítá mezinárodní důchod?
Evropská legislativa zajišťuje, že občané, kteří pracovali během svého produktivního života ve více členských zemích EU, nejsou při výpočtu důchodu znevýhodněni. Pro splnění podmínky nároku na důchod je totiž nutné dosáhnout důchodového věku a získat potřebnou dobu pojištění. Občané, kteří pracují ve více členských zemích by tak nemuseli splnit podmínku nutné doby pojištění v jednotlivých zemích a nepobírali by ani jeden státní důchod, přestože celý život tvrdě pracovali a řádně odváděli důchodové pojištění. Koordinační nařízení EU jsou nadřazeny důchodovým zákonům jednotlivých členských zemích, při vyplácení důchodů z více členských zemí EU se mimo jiné postupuje dle Nařízení EU č. 1408/71 a 574/72.
- V členských zemích Evropské unie se doba pojištění v jednotlivých zemích sčítá. Toto koordinační nařízení zajišťuje, že občanům „nepropadne“ žádná doba pojištění.
- Při výpočtu důchodu v jiné členské zemi se postupuje stejně jako u státních příslušníků dané země. Zdali občan v důchodovém věku v dané zemi bydlí či nikoliv nemá na výpočet důchodu vliv. Platí princip rovného zacházení. Zasílání důchodu do ciziny není problém. Aby např. ČSSZ zasílala důchod do zahraničí, tak je nutné předložit doklad „Potvrzení o žití důchodce“, ve kterém je potvrzeno, že důchodce žije v zahraničí. Potvrzení musí být úředně potvrzeno.
- Výši důchodu v zemích EU samozřejmě ovlivňují pouze příjmy, ze kterých bylo řádně odvedeno důchodové pojištění.
Důchod v každé zemi je jiný
Základním pravidlem při posuzování nároku z více členských zemí EU je sčítání dob pojištění, což zaručuje, že občané, kteří po během produktivního života pracovali ve více členských zemích EU splní podmínku doby pojištění pro přiznání důchodu. Výpočet důchodu a podmínky pro přiznání státního starobního důchodu jsou však v jednotlivých členských zemích EU odlišné, s tím je potřeba počítat. Stejně tak se liší důchodové pojištění v jednotlivých zemích. V některých zemích je státní důchod relativně vysoký (s porovnáním s příjmem dosahovaným v produktivním věku), v jiných zemích je naopak starobní důchod poměrně nízký. Relativně vysoký starobní důchod je např. v Lucembursku nebo Rakousku, relativně nízký starobní důchod je např. ve Velké Británii nebo Irsku.
Praktický příklad
- Např. v Česku je v letošním roce potřeba získat dobu pojištění 29 let a v Německu je nutné získat dobu pojištění 35 let. Další podmínkou je samozřejmě dosažení řádného důchodového věku. Kdyby tedy nedocházelo ke sčítání doby pojištění, tak by občan, který získá v Česku dobu pojištění 27 let a v Německu 10 let neměl nárok na starobní důchod ani z Česka ani z Německa.
- Protože se však doba pojištění v obou zemích sčítá, tak občan, který získá dobu pojištění v Česku v rozsahu 27 let a v Německu v rozsahu 10 let, bude pobírat poměrný důchod z obou zemí, který bude odpovídat v Česku 26/37 a v Německu 10/37. Celková doba pojištění bude totiž 37 let (27 let + 10 let). Pro přiznání poměrného důchodu je nutné, aby celková doba pojištění dosáhla alespoň minimální zákonné doby pojištění pro přiznání starobního důchodu v obou zemích, což je v našem příkladu splněno.
Plný důchod nebo poměrný?
Když občan získá např. v Česku 32 let pojištění a v Rakousku 5 let pojištění a 3 roky pojištění ve Francii, potom vznikne občanovi z Česka nárok na plný důchod, neboť splnil podmínku 29 let pojištění (v roce 2013) a z ostatních zemí bude pobírat poměrný důchod. V Česku by se vypočítal důchod pouze z údajů získaných v Česku. Vždy je však nutné provést kontrolní výpočet, kdyby totiž vycházel poměrný důchod vyšší než plný starobní důchod, tak by se použil výhodnější výpočet. V případě, že by poměrný důchod z Česka byl vyšší než plný důchod, potom by se použil výpočet pro poměrný důchod. Zpravidla tomu tak však není.
Co když je práce kratší než 1 rok?
Aby občanovi vznikl nárok na poměrný starobní důchod z více členských zemí EU, tak je nutné, aby byl důchodově pojištěn v daných zemích déle než jeden rok. Současně musí dosáhnout v každé zemi důchodového věku. Důchodový věk se v členských zemích EU liší, proto nemusí poměrné důchody přicházet na účet současně. Rovněž je nutné splnit podmínku doby pojištění, jak jsme si ukázali na názorném příkladu. V případě, že občan získá dobu pojištění v jedné členské zemi např. půl roku, potom se tato doba započte v jiné členské zemi EU, kde následuje výdělečná činnost. Ani tato doba tedy „nepropadne“.
Princip jednoho pojištění
Občanům, kteří pracují v cizině, se nemůže stát, že budou současně důchodově pojištěni v Česku a např. Itálii. V rámci členských zemí EU totiž platí princip jednoho pojištění a nelze tak být současně pojištěn ve dvou státech. V praxi tak nemůže vzniknout nárok na plný důchod ze dvou či více členských zemí EU. Doba pojištění se totiž nemůže v jednotlivých zemích překrývat. Stejná situace platí i u dalších pojištění (nemocenského pojištění nebo zdravotního pojištění).
Vyřízení důchodu je potřeba věnovat pozornost
Občané, kteří pracovali během svého produktivního života ve více členských zemích EU, by měli vyřízení důchodu věnovat dostatečnou pozornost a o svůj důchod se v dostatečném předstihu zajímat. Vhodné je spolupracovat se všemi státními institucemi, které se budou na výplatě poměrného státního důchodu z více členských zemí EU podílet. O důchod se žádá v zemi, kde má občan bydliště. Jednotlivé státní instituce budou spolu na vyřízení důchodu spolupracovat, proto vyřízení důchodu trvá déle. Vhodné je však si dopředu zjistit, zdali údaje v evidencích jednotlivých pověřených institucí odpovídají skutečnosti. A případné nesrovnalosti včas „vydokladovat“.