V souvislosti s novinkami v oblasti důchodů stále vyplouvá na povrch dlouhá řada otázek. Jak se vyhnout rizikům, jak postupovat, když nám aktuálně nezbývají peníze k odkládání na penzijní připojištění či třeba jakou zvolit strategii. Někdo si láme hlavu nad tím, zda vůbec vstoupit do druhého pilíře a jaké jsou tedy vlastně jeho výhody i nevýhody, druhý zase zvažuje, zda věřit finančním poradcům.
O II. a III. důchodovém pilíři a jak se tedy optimálně zabezpečit na stáří jsme si proto popovídali s panem Markem Janštou, finančním poradcem společnosti KZ Finance a předsedou sekce investic Unie společností finančního zprostředkování a poradenství (USF).
Hodně občanů má v Česku averzi k riziku, preferují jistotu. Vklady na penzijním připojištění nejsou ze zákona pojištěny jako bankovní vklady. Jak je zajištěna „bezrizikovost“ penzijního připojištění (transformovaného fondu)?
MJ: Obecně rozšířený pojem „bezrizikovost“ penzijního připojištění je třeba asi více rozebrat. Rozeznáváme totiž různé druhy rizik – riziko tržní, kreditní, měnové, politické… Předpokládám, že máte na mysli zejména riziko tržní, tedy garanci každoročního nezáporného zhodnocení. Toto riziko je i v novém zákoně ošetřeno v části týkající se transformovaného fondu. Současně je nutné připomenout, že nový zákon oddělil majetek účastníka a správce (penzijní společnosti) v transformovaném fondu a dal za povinnost penzijní společnosti případné ztráty dorovnat ze svého. Možná se mohou účastníci obávat i „vytunelování“ fondů, tedy kreditního rizika, ale tahle obava není už vůbec na místě, jak již bylo řečeno výše, došlo k oddělení majetku – penzijní společnost vykonává skutečně pouze činnost správce, svou činnost vykonává depozitář (nezávislá banka), opravdu silný dohled zase Česká národní banka. Kontrolních a bezpečnostních mechanismů je v zákoně celá řada. Už jen dostat licenci penzijní společnosti je hodně obtížné. Navíc si zopakujme, jaké penzijní společnosti tu máme. Opravdu si někdo myslí, že tyto většinou nadnárodní finanční skupiny, které tu provozují banky, pojišťovny atd. se pustí do nelegálních operací s majetky účastníků penzijního spoření?
Od ledna 2013 dochází ke zvýšení maximálního státního příspěvku na 230 Kč při pravidelné měsíční úložce 1 000 Kč a více. Této výhody bude chtít řada klientů využít. Proč nestačí, aby si klienti sami změnili trvalý příkaz k úhradě? Od kterého měsíce se zvýší státní příspěvek, když si klient požádá o zvýšení měsíční úložky na penzijním připojištění třeba v průběhu roku 2013?
MJ: Nestačí, zákon předepisuje oznámení, navíc stanovuje maximální lhůtu (3 měsíce), která je pro změnu stanovena a musí být upravena penzijním plánem. Změna nesmí být provedena zpětně – je možná pouze do budoucna. Je to logické, státní příspěvky jsou na rozdíl třeba od stavebního spoření připisovány opravdu na měsíční bázi – pokud by si účastník změnil pouze trvalý příkaz, penzijní společnost by nevěděla, zda se jedná o zvýšený měsíční příspěvek či nějaký předplacený příspěvek třeba na půl roku dopředu. Což je samozřejmě také možné.
Jak má postupovat klient, který se dočasně dostane do finančních problémů a nemůže pravidelně odkládat na penzijní připojištění částku dle smlouvy?
MJ: Může provést odklad nebo přerušení placení příspěvků – umožňoval to už starý zákon o penzijním připojištění a umožňuje to i nový o doplňkovém penzijním spoření. Doba odkladu – tedy následné doplacení příspěvků se započítává do spořící doby, doba přerušení pak nikoli. Zákon nestanovuje maximální lhůty pro odklad nebo přerušení, pouze uvádí, že pro odklad musí tuto lhůtu stanovit penzijní společnost ve smlouvě. Z pohledu účastníka je tedy výhodnější odklad, ovšem za předpokladu, že bude schopen příspěvky doplatit.
Může si klient během roku jednorázově uložit na penzijní připojištění i dočasně volné peněžní prostředky? Bude tato částka zhodnocena a bude ji možné třeba vybrat předčasně?
MJ: Jednorázové příspěvky jsou možné, může na ně získat i daňové úlevy při splnění zákonných podmínek a bude s nimi v hospodaření nakládáno jako s ostatními příspěvky účastníka – tedy budou zhodnocovány, příp. znehodnocovány dle tržního oceňování aktiv v portfoliu daného fondu. Žádné částečné výběry těchto prostředků však nejsou možné, v případě těchto jednorázových úložek je třeba počítat s dlouhým časovým horizontem a minimální likviditou (vyplacení peněz zpět – pozn. redakce). Proto bych pro jednorázové úložky doporučil jiné likvidnější produkty.
Jak mají postupovat klienti, kteří by chtěli čerpat výhody „starých smluv“ i „nových smluv“, tedy mít garanci nezáporného zhodnocení, čerpat penzi již v 60 letech a současně si vybrat dynamičtější investiční strategii?
MJ: Chce-li někdo dynamickou strategii a současně mít garanci každoročního nezáporného zhodnocení, je potřeba mu asi podrobněji vysvětlit základy investování a investiční trojúhelník, vztah výnosu a rizika. Garanci nezáporného zhodnocení budou mít i nadále pouze konzervativní produkty napěchované státními dluhopisy. A nemusí to být pouze transformované fondy. Částečnou garanci nabízí penzijní společnosti i pro některé nové produkty II. a III.pilíře…. I když, v souvislosti s prezidentskou amnestií mě napadá ještě jedna varianta – pokud budou amnestováni manažeři náchodské KTP Quantum, určitě začnou s čistým rejstříkem zase podnikat – v 90. letech slibovali i 14%ní garantované roční zhodnocení…tak co se zeptat třeba tam? J
Jaké investiční strategie nabídnete dynamickému investorovi pro III. a II. pilíř?
MJ: Naše společnost a naši vázaní zástupci nebudou nabízet a prodávat jednotlivé produkty. Nejsme prodejci. Chceme s klienty probrat jejich představy a cíle do důchodu a pak k nim najít cestu s nejnižší mírou rizika. Pokud budou těmto představám vyhovovat produkty II. a III.pilíře, a to nejen z pohledu výnosu, ale zejména rizika a likvidity, třeba se v jejich portfoliu objeví. Pokud se objeví, budeme využívat přednostně strategie životního cyklu.
Šest ze současných devíti penzijních fondů se účastní II. pilíře, jež snižuje závislost na státu. PF AXA, ING a Aegon do II. pilíře nevstoupí a budou se soustředit pouze na III. pilíř. Proč by podle Vás měli občané do II. pilíře vstoupit?
MJ: Navážu na svou předchozí odpověď. My nebudeme klientům říkat vstupte nebo nevstupujte do II.pilíře. Chceme klienta informovat o všech souvislostech a rozhodnutí nechat pouze na něm. Pro nás je zásadní, aby se klient nejprve dověděl, proč se stát pokouší o nějakou důchodovou reformu – že to není kvůli tomu, aby měli jeho občané vyšší důchod a nic proto nemuseli udělat, ale aby byly dlouhodobě financovatelné veřejné rozpočty. Aby tu měl občan podmínky k dlouhodobému plánování, aby věděl, že si může vzít třeba hypotéku za slušných úroků apod. A aby se mohl sám zabezpečit na své stáří. Zatím to tak občané nechápou a ani II.pilíř to moc nezmění. Protože reforma znamenající rozdělení sociálního pojištění 25:3 znamená, že i mladí účastníci do 30 let s nadprůměrným příjem získají do důchodu navíc pouze nějakých 5-6 měsíčních výplat, a to budou ve II.pilíři prakticky celý svůj produktivní život. Má smysl to pro těch pár výplat navíc riskovat bez politického konsensu? Proč lidé už dnes nevyužívají tu škálu produktů, která se jim pro spoření na stáří nabízí? Vědí dnešní třicátníci a čtyřicátníci, že budou brát v důchodu méně jak 30 % průměrné mzdy? Na dorovnání životní úrovně potřebují daleko více než jim nabídne II.pilíř za současných parametrů. Shrnu-li to, naši vázaní zástupci budou lidem vysvětlovat důvody státu pro důchodovou reformu, ptát se jich na jejich představy a cíle do důchodu a podle těchto konkrétních představ navrhovat konkrétní řešení. O tom, jestli v tom řešení bude nebo nebude II.pilíř, si rozhodne sám klient. Není to z mého pohledu úplně podstatné.
Důvěra ve finanční poradce se v Česku zvyšuje pomalu. Jak zajišťujete, aby vaši spolupracovníci nabízeli produkty skutečně odborně?
MJ: Nemáme stovky vázaných zástupců, takže odbornost prověřujeme hodně pečlivě. Od počátku svým klientům například přiznáváme, že děláme i investiční poradenství, neskrýváme se za nějaké zprostředkování. Současně ale svým vázaným zástupcům ulehčujeme práci, připravujeme jim například vlastní portfolia fondů. Neseme za jejich práci jako firma odpovědnost. Neustále jim vštěpujeme i díky softwarovému zabezpečení, že nejsou prodejci finančních produktů, ale že nabízejí řešení pro cíle a potřeby klienta. Proč by měl mít klient v portfoliu produkt, který má sice dobré obecné parametry (spořicí dluhopis, II.pilíř apod.), ale pro jeho finanční cíl vůbec nevyhovuje ať z pohledu budoucího výnosu, rizika nebo likvidity?
Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) musí počítat s velmi nízkým státním důchodem. Vlastní spoření a investování je však pro ně naprostou nutností, jaké finanční produkty k zabezpečení na penzi byste doporučil těmto občanům?
MJ: Obecně platí vyjádření viz výše, i OSVČ mohou mít různé představy o životě v důchodu, obecně bych snad jen řekl, že bych určitě volil mix státem nepodporovaných a podporovaných produktů, aby měli i dostatečně velkou flexibilitu pro změny. A konkrétně bych volil především s ohledem na poplatkové struktury.Takže základem mohou být nějaké pravidelné investice (akcie, fondy, ETF, certifikáty), III.pilíř jako doplněk. Ale třeba bude řešením i nákup bytu jako investice a pasivní příjem z pronájmu. Nebo uložení dědictví naprosto konzervativním způsobem. Opravdu záleží na stanovení konkrétního cíle a na tom, dostat se k němu s co nejnižším rizikem.
Které další finanční produkty byste lidem doporučil, aby je mohli čerpat již několik let před dosažením důchodového věku?
Ty, které je bez velkých oklik dovedou k cíli. A také investice do zvyšování finanční gramotnosti. Už dnes je na trhu dostatečný výběr produktů, které mohou sloužit k zajištění na stáří. Různě poplatkově drahých. Na dlouhém investičním horizontu ztrácíte v poplatcích statisíce korun, rozdíly mezi produkty jsou značné. Pokud budete finančně negramotní, stanete se snadno cílem finančních žraloků. Ptejte se proto vždy na poplatky.