Invalidní důchodci mohou vykonávat samostatnou výdělečnou činnost a jejich výdělek během pobírání invalidního důchodu není omezen. Limitováni jsou invalidní důchodci pouze svým zdravotním stavem. Jak je to s placením daní a povinného pojistného?
Výkon samostatné výdělečné činnosti je pro některé invalidní důchodce řešením, jak mít vlastní pravidelný příjem k nízkému invalidnímu důchodu. Při výkonu samostatné výdělečné činnosti si mohou invalidní důchodci snadněji přizpůsobit pracovní úkoly svému zdravotnímu stavu. Výdělečná činnost invalidních důchodců není omezena, ale vždy by měla svým rozsahem, náročností a náplní odpovídat jejich zdravotnímu stavu. A to platí i při výkonu samostatné výdělečné činnosti.
Zdanění invalidních důchodců
Při výkonu samostatné výdělečné činnosti musí invalidní důchodci dodržovat příslušnou legislativu upracující danou samostatnou výdělečnou činnost. Vždy si musí plnit své zákonné povinnosti vůči finančnímu úřadu, místně příslušné OSSZ (Okresní správě sociálního zabezpečení) a příslušné zdravotní pojišťovně, zejména oznamovací povinnosti a odevzdání daňového přiznání a přehledů a placení daně z příjmu a sociálního a zdravotního pojištění.
Jak zjistit hrubý zisk?
Základním vstupním údajem pro výpočet daně z příjmu, sociálního a zdravotního pojištění je hrubý zisk. Za kalendářní rok zjistí podnikající invalidní důchodce hrubý zisk ze svého účetnictví, daňové evidence nebo evidence příjmů s využitím výdajového paušálu. Pokud nemusí invalidní důchodce povinně ze zákona vést účetnictví, potom se rozhoduje mezi daňovou evidencí a evidencí příjmů s využitím výdajového paušálu. Administrativně nejjednodušší je evidence příjmů s využitím příslušného výdajového paušálu, který se liší dle vykonávané činnosti (40 %, 60 % nebo 80 %). Když jsou však skutečné výdaje vyšší než výdaje uplatněné paušálem nebo dosahuje invalidní důchodce vysokých příjmů (legislativou je stanovena maximálně výše výdajového paušálu), potom je daňově výhodnější vést daňovou evidenci.
Výpočet daně z příjmu fyzických osob
V daňovém přiznání uplatní samostatně výdělečně činný invalidní důchodce základní daňovou slevu na poplatníka ve výši 24 840 Kč a dále slevu na invaliditu. Daňová sleva na invaliditu I. a II. stupně činí 2 520 Kč za rok a daňová sleva na invaliditu III. stupně činí 5 040 Kč. Pokud splňuje podnikající invalidní důchodce podmínky pro uplatnění nějakého daňového odpočtu nebo další daňové slevy, potom uplatní v daňovém přiznání i tyto položky.
Výpočet povinného pojistného
Výkon samostatné výdělečné činnosti během pobírání invalidního důchodu se pro účely placení sociálního pojištění a zdravotního pojištění považuje za vedlejší zdroj příjmů. Sociální a zdravotní pojištění se vypočítává z dosaženého vyměřovacího základu, tj. poloviny daňového základu, nemusí být dodržen minimální vyměřovací základ jako je tomu v případě výkonu hlavní samostatné výdělečné činnosti. Když je hrubý zisk (příjem – výdaj) z vedlejší samostatné výdělečné činnosti do limitu, tak se sociální pojištění neplatí. Za celý kalendářní rok 2017 je limitem částka 67 756 Kč (za rok 2016 byla limitem částka 64 813 Kč), při výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti po část roku se limit poměrně snižuje. Zdravotní pojištění se platí vždy.
Pro invalidní důchodce I. a II. stupně je vhodné platit sociální pojištění
Doba pobírání invalidního důchodu I. a II. stupně nepatří mezi náhradní doby pojištění pro výpočet starobního důchodu. Jako náhradní doba pojištění se při výpočtu starobního důchodu hodnotí pouze doba pobírání invalidního důchodu III. stupně. Pro příjemce invalidního důchodu I. a II. stupně je tedy s ohledem na výši starobního důchodu mít během pobírání invalidního důchodu I. a II. stupně příjem, ze kterého se odvádí sociální pojištění. I z tohoto důvodu by měli podnikající invalidní důchodci usilovat o dosažení hrubého zisku nad limit pro placení sociálního pojištění. Při výpočtu starobního důchodu invalidních důchodců platí, že osobní vyměřovací základ pro výpočet starobního důchodu nemůže být nižší než osobní vyměřovací základ při výpočtu invalidního důchodu. Nízké příjmy podléhající platbě na sociálním pojištění během pobírání invalidního důchodu I. nebo II. stupně nemají tedy negativní vliv na výši starobního důchodu. Rozhodující je, aby se dané období počítalo do doby pojištění ovlivňující výši starobního důchodu.
Praktický příklad
Paní Vaňková je v invalidním důchodu I. stupně a po celý rok 2016 vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Roční hrubý zisk (příjem – výdaj) paní Vaňková byl 204 000 Kč. Kolik zaplatí na daních?
- V daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob uplatní paní Vaňková pouze základní daňovou slevu na poplatníka a slevu na invaliditu. Daň z příjmu fyzických osob před odečtením daňových slev bude 30 600 Kč (204 000 Kč x 15 %). Na dani z příjmu fyzických osob zaplatí paní 3 240 Kč (30 600 Kč – sleva na poplatníka 24 840 Kč – sleva na invaliditu 2 520 Kč).
- Zdravotní pojištění za rok 2016 bude činit 13 770 Kč (204 000 Kč x 50 % x 13,5 %). Během roku neplatila paní Vaňková žádné měsíční zálohy, proto doplatí zdravotní pojištění jednorázově při odevzdání „přehledu o příjmech a výdajích za rok 2016“. Nově bude platit měsíční zálohu na zdravotním pojištění 1 148 Kč (13 770 Kč: 12 měsíců).
- Sociální pojištění za rok 2016 bude činit 29 784 Kč (204 000 Kč x 50 % x 29,2 %). Opět doplatí paní Vaňkové sociální pojištění jednorázově při odevzdání „přehledu o příjmech a výdajích za rok 2016“. Nově bude platit měsíční zálohu na sociálním pojištění 2 482 Kč (29 784 Kč: 12 měsíců).
Ročně obdržený invalidní důchod je od daně z příjmu, sociálního a zdravotního pojištění osvobozen a paní Vaňková ho nebude nikde uvádět. Protože z příjmu ze samostatné výdělečné činnosti platí paní Vaňková sociální pojištění, tak se jí toto období bude počítat do doby pojištění pro výpočet starobního důchodu.