Český důchodový systém funguje dlouhé roky na průběžném financování. Roku 1994 vznikl druhý pilíř v podobě penzijního připojištění se státním příspěvkem. Převážná část penzijních fondů obdržela povolení ke svému vzniku během prvních dvou let fungování systému, tedy v letech 1994 a 1995. Od roku 2013 se stalo penzijní připojištění III. pilířem a II. pilíř začal fungoval prostřednictvím důchodových fondů penzijních společností. Kvůli malému zájmu občanů o vstup do II. pilíře je II. pilíř v průběžných krocích rušen a od roku 2016 se peníze do II. pilíře neodvádí. Účastníci II. pilíře o své peníze nepřišli, mohli si je nechat vyplatit nebo zaslat do III. pilíře. Podívejme se však, jak funguje první důchodový pilíř?
Jak financovat důchody? Otázka, která trápí všechny státy
Existují dvě základní alternativy financování důchodů – systém průběžného financování a kapitalizace neboli fondové financování. Průběžný systém je financován z prostředků ekonomicky aktivních lidí, které jsou ihned přerozdělovány ve prospěch současných důchodců.
Výhody průběžného systému, tedy i systému, který dosud fungoval v Česku, bývají uváděny tyto:
- zahrnuje ochranu všech jednotlivců,
- snižuje administrativní náklady,
- snižuje rizika ztráty prostředků nebo jejich hodnoty,
- a současně stimuluje nižší odpovědnost jednotlivce.
Nevýhody spočívají naopak v závislosti systému na demografickém vývoji, na politickém vývoji a ovlivnitelnosti politiky věkovým spektrem voličů.
Druhá alternativa – fondové financování – klade větší důraz na zodpovědnost jednotlivce, přenáší finanční náročnost na obyvatele, umožňuje dosáhnout vyšších výnosů, nezatěžuje následující generace, snižuje zátěž veřejných financí a pozitivně ovlivňuje objem mandatorních výdajů. Umožňuje dosáhnout vyššího zhodnocení a důchodů lidem vyšších příjmových skupin.
Průběžný systém je v Česku dále neudržitelný
Název průběžného systému předznamenává i jeho funkčnost: v tomto systému dostávají penzisté důchod od státu, na který stát získává finanční prostředky od pracující části populace – a to formou odvodů na důchodové pojištění ze své mzdy nebo zisku.
- Zaměstnanci odvádí na povinném sociálním pojištění 6,5 % ze své hrubé mzdy, dalších 24,8 % na sociální pojištění odvádí za zaměstnance zaměstnavatel.
- OSVČ odvádí na důchodovém pojištění 29,2 % z vyměřovacího základu, kterým je polovina daňového základu. Když je skutečný vyměřovací základ nižší než minimální vyměřovací základ, tak musí být sociální (důchodové) pojištění zaplaceno alespoň z minimálního vyměřovacího základu.
Všichni pracující občané se tak podílejí na výplatě penze současným důchodcům. Průběžný způsob financování (pay-as-you-go) nastavený nejenom v naší ekonomice je v dnešní podobě vzhledem k demografickým trendům dlouhodobě neudržitelný z následujících důvodů:
- Prodlužuje se střední délka života 65letých občanů – občané pobírají penzi déle než v minulosti. Navíc se vyplácí nejenom starobní penze, ale také invalidní důchody a pozůstalostní důchody. V přiložené tabulce máme uvedenu průměrnou délku pobírání starobního důchodu, od roku 2000.
Rok | Průměrná délka pobírání starobního důchodu |
---|---|
2000 | 20,0 let |
2005 | 21,7 let |
2011 | 23,0 let |
2013 | 23,5 let |
2015 | 24,0 let |
2017 | 24,2 let |
2019 | 24,4 let |
- Stoupá počet občanů pobírajících starobní důchod. Vzhledem k demografickým změnám rok od roku stoupají státní výdaje na všechny důchody, jak dokládají data ze statistické ročenky ČSSZ. Mezi roky 2004 až 2019 stouply výdaje na důchody více než dvojnásobně.
Rok | Roční výdaje na důchody (miliard korun) |
---|---|
2002 | 210 |
2004 | 227 |
2007 | 283 |
2010 | 340 |
2013 | 372 |
2016 | 394 |
2019 | 459 |